Historie evidence tržeb

Archeolog Karel Absolon u Dolních Věstonic objevil v r. 1936 lýtkovou kost vlka s 55 zářezy datovanou 30 000 let př.n.l. Zářezy (vruby) na hůlce nebo liště sloužily k primitivnímu zaznamenání počtu či k záznamu dluhů. Tento způsob záznamu nevyžadoval znalost písma ani matematiky a díky tomu se vrubovky používaly velmi dlouho. Ostatně, i dnes ještě někomu občas připomeneme, že u nás „má vroubek“. V Londýně v roce 1834 pálení tisíců po staletí skladovaných dřevěných vrubovek způsobilo velký požár parlamentu, který pak byl znovu vystavěn v dnešní podobě se známou věží Big Ben.
(35 000 př.n.l.)

Kolik kdo má dobytka, kolik obilí, kolik musí odevzdat králi a kolik chrámu atd. Účetnictví se zkrátka nedá vést ústně. Žetony sloužily na Středním východě k evidenci veškerého majetku, byly z hlíny a měly různé tvary podle toho, co představovaly. V neolitických osadách se používalo kolem 16 různých forem, kolem roku 4000 př.n.l. ve městě Uruk nacházíme až 250 druhů žetonů. Žetony se někdy ukládaly do zapečetěných hliněných nádob, na jejichž povrch se obsažené žetony obtiskly. Posléze lidem došlo, že tyto otisky vlastně stačí a začali je otiskovat do hliněných tabulek. A zrodilo se písmo.
(8 000 př.n.l.)

Pro záznam nejstaršího písma se používalo rytí trojúhelníkovitou násadkou, neboli stilusem, do hliněné tabulky – proto se tomuto písmu říká klínové. Většina hliněných destiček popsaných klínovým písmem nezachycuje literární díla, ale právě hospodářské záznamy. Hlína byla v Mezopotámii nejrozšířenější materiál, běžně se na tabulky používala pouze sluncem vysušená. Při vykopávkách ve městě Mari byla ale poprvé odkryta knihovna po požáru, v níž se tyto destičky ohněm vypálily a díky tomu se zakonzervovaly až do dnešních dnů.
(4 000 př.n.l.)

Ze stébel šáchoru papírodárného se v Egyptě začal vyrábět kvalitní, lehký a skladný psací materiál, jehož název je odvozen z koptského výrazu papuro, což znamená „patřící králi“. To nám prozrazuje, že jeho výroba byla v ptolemaiovské době královským monopolem. Psalo se na dlouhé pruhy materiálu, který se pak uchovával zpravidla jako svitek, popsaný jen po jedné straně. Kolem roku 1100 př.n.l. však došlo ke změně klimatu a používaný druh šáchoru vymizel. Papyrus pak nahradil pergamen ze zvířecí kůže.
(3000 př.n.l.)

Abakus je výpočetní pomůcka, která stojí na půli cesty mezi prsty a mechanickými kalkulátory - každý známe počítadlo z prvních tříd základní školy. Počítadla byla vlastně jen soustava vodorovných nebo svislých rýh, v nichž se posunovaly oblázky. Abakus se používal všude od Japonska až po Evropu. Jeho název je odvozen z řeckého slova abax, které označovalo destičku pokrytou pískem, do něhož se čáraly výpočty. Později měl podobu destičky se žlábky nebo rámečku s kuličkami na tyčkách.
(400 př.n.l.)

Ve 2. stol. př.n.l. se v Římské říši objevuje systém tří účetních knih, který postupně přejímají všechny oblasti podrobené i sousední. Principy současného podvojného účetnictví pochází od italských obchodníků třináctého století, kteří své znalosti získali z Egypta, Byzance nebo jiného východního centra.
Urbáře (z německého Urbar-Register, což označovalo výnos z pozemků) byly soupisy povinností poddaných vůči své vrchnosti. Majitelé panství či statků v nich evidovali platy, naturální dávky a robotní povinnosti, které jim plynuly z poddanských usedlostí.
(1200 n.l.)

První mechanický kalkulátor sestrojil roku 1623 polyhistor Wilhelm Schickard a sloužil ke sčítání a odčítání šesticiferných čísel. Jen o pár let později sestrojil svůj počítací stroj „Pascalina“ (na obrázku) i Blaise Pascal. V roce 1673 německý filozof a matematik Wilhelm Gottfried von Leibnitz zkonstruoval kalkulátor, který dokázal násobit, dělit i odmocňovat. Z principů fungování Leibnitzova přístroje pak vycházely téměř všechny další počítací stroje. Dalším významným mezníkem byl rok 1820, kdy Francouz Thomas de Colmar vynalezl Arithmometr, který se stal první komerčně úspěšnou „kalkulačkou“.
(1623)

Vynalezl je Američan James J. Ritty, majitel restaurace z Daytonu ve státě Ohio. Zvuk jejich charakteristického zvonku nenápadně skrytého v mohutné schránce je zvukovým symbolem obchodování. Nepostradatelné, důležité, užitečné, ale zároveň krásné stroje, které od konce 19. do poloviny 20. století nechyběly v žádném obchodě, restauraci nebo hotelu. Bohatě zdobené kasy leckdy plnily i funkci trezoru. Pořízení takové pokladny byla velká investice, nemohl si ji dovolit každý, přišla na mnoho měsíčních platů. Ty nejlepší pak ale uměly i denní, týdenní či měsíční uzávěrku.
(1879)

Rozšíření elektřiny a trend miniaturizace ve druhé polovině 20. století přispěl ke zdokonalení mechanických pokladen. Elektronické pokladny s fiskální pamětí a tiskárnou mnohé ulehčily. Fiskální paměť je technické zařízení pro jednorázový a neměnný zápis výsledných údajů z provozní paměti. Tato paměť rovněž umožňuje opakovaný tisk uložených údajů, a to i v různém členění. Kapacita paměti umožňuje uchovávání údajů po dobu mnoha let.
(20. stol)

Přelom tisíciletí otevřel novou kapitolu ve způsobu komunikace. Dostupnost internetu a celá škála možností technického řešení - od registračních pokladen přes tablety až po mobilní telefony - nabízí mnohem efektivnější způsob evidence tržeb. On-line systém nedovoluje pozdější manipulaci s daty o tržbách, což pomůže narovnat podmínky fair-play konkurence. Cílem EET jsou rovné podmínky pro všechny podnikatele, efektivní výběr daně z přidané hodnoty a zprůhlednění pracovněprávních vztahů.
Vývoj neustrnul a 21. století s sebou přineslo rozvoj moderních podob komunikace. Dostupnost internetu nabízí efektivnější způsoby výměny informací. Obchodník od zákazníka vybírá daň z přidané hodnoty a poté ji odvádí státu. Díky on-line systému se nebude moci stát, že by se DPH zaplacené zákazníkem do státní pokladny nedostalo. Cílem EET je zefektivnění výběru daní a potlačení nelegálního zaměstnávání na tzv. Švarc systém, zkrátka nastolení rovných podmínek na trhu. Každý podnikatel si může zvolit takové technické řešení, které mu vyhovuje: ať už to bude registrační pokladna, tablet nebo mobilní telefon.